Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sovětské a německé tankové kanóny a zaměřovače: Pokus o porovnání

14. 11. 2017 21:25:07
Často se setkávám s názorem, že německé tanky dosahovaly ohromující přesnosti střelby díky svým vynikajícím optickým zaměřovačům a přesným kanónům, zatímco sovětské tanky měly primitivní zaměřovače a nepřesné kanóny.

Podle tohoto názoru primitivní zaměřovače vážně limitovaly schopnosti sovětských tanků vést palbu na větší než malé vzdálenosti. Byly ale opravdu sovětské zaměřovače natolik nekvalitní a primitivní? Byly skutečně sovětské kanóny tak nepřesné? Rozhodl jsem se to zjistit s pomocí nějaké té odborné literatury. Nejprve jsem prozkoumal sovětské a německé optické zaměřovače a později jsem se pokusil srovnat přesnost sovětských a německých kanónů.

Sovětské zaměřovače a kanóny

Začněme u tanku T-34/76, respektive varianty s dělem F-34 ráže 76,2 mm. Tento tank byl vybaven dvěma střeleckými zaměřovači – pro přímou palbu se užíval teleskopický zaměřovač TMFD-7 vybavený podsvícením záměrného kříže[1], pro nepřímou palbu na větší vzdálenosti byl určen periskopický zaměřovač PT-7 (později PT-4-7 či PT-5)[2]. Oba zaměřovače měly 2,5x přiblížení, lišily se ale zorným úhlem; TMFD-7 disponoval zorným úhlem 16°, kdežto PT-7 měl zorný úhel 26°[3]. Mířidla umožňovala mířenou přímou palbu až na vzdálenost 5000 m[4] a až 11 200 metrů[5] pro nepřímou palbu.

U tanku T-34/85 se objevuje periskopický zaměřovač TŠ-16, který měl stejný zorný úhel a maximální mířený dostřel (tj. 5 km[6]) jako zaměřovač TMFD-7, nicméně disponoval 4x přiblížením[7]. Pro úplnost dodáme, že zaměřovačem TŠ-16 byly vybavené tanky T-34/85 pozdější série s kanónem ZiS-S-53, kdežto starší varianta s kanónem D-5T měla zaměřovač TŠ-15 (ten ale měl shodné parametry s TŠ-16). Maximální vzdálenost pro mířenou střelbu byla opět 5000 metrů[8]. Zaměřovač řady TŠ pak byl užit i u tanků IS-2 (model TŠ-17[9]) a u stíhače tanků SU-100 (model TŠ-19[10]).

Podívejme se nyní na záměrné kříže uvedených zaměřovačů. Zde vidíme záměrný kříž zaměřovače TMFD-7 z tanku T-34/76:

Jak vidíme, zaměřovač je vybaven záměrným křížem a celkem třemi stupnicemi vzdálenosti, kde každá číslice po vynásobení číslem 100 udává vzdálenost v metrech. Střelec měl možnost nastavit požadovanou vzdálenost posunováním horizontální linky záměrného kříže nahoru či dolů[11] podle toho, kterou zbraní právě střílel. Stupnice označená ШР se užívala při palbě šrapnelovou municí, stupnice s písmeny БР byla určena pro užití při palbě protipancéřovou municí, a stupnice nejvíce napravo, označená písmeny ДТ, se užívala při střelbě ze spřaženého kulometu a při střelbě tříštivotrhavou municí.

Zaměřovače řady TŠ mají sjednocenou stupnici vzdálenosti pro průbojné i tříštivotrhavé střelivo, jak vidíme na obrázku zde:

Na obrázku je zaměřovač TŠ-16 z tanku T-34/85, zaměřovače TŠ-17/19 se pak lišily pouze rozestupy mezi stupni stupnice vzdálenosti dle úsťové rychlosti dané zbraně. Opět zde vidíme více stupnicí – nalevo vidíme stupnici označenou БРОГ, která se užívala pro náměr protipancéřové munice, napravo pak vidíme stupnici ДТ, jež stejně jako u zaměřovače TMFD-7 slouží pro zaměření koaxiálního kulometu a tříštivotrhavé munice[12]. Oproti zaměřovači TMFD-7 zde ale vidíme dvě horizontální linky. Pro střelce byla užitečná zvláště linka se vzhůru směřujícími šipkami, tzv. miliradiány. V kombinaci s jistou formou výpočtu umožňovaly střelci odhadnout vzdálenost k cíli. Zjištěná vzdálenost pak byla pomocí vrchní, vodorovné linky, zanesena na stupnici a střelci následně zbývalo už jen umístit špičku prostřední šipky na cíl a vystřelit[13].

Německé zaměřovače

Nyní se podívejme na německé zaměřovače. Německé tanky užívaly teleskopické zaměřovače řady Turmziehlfernrohr (zkracováno na TZF). Ty se užívaly již na tanku PzKpfw I a ačkoliv byly užívány pro různé tankové zbraně, jejich základní princip se nelišil. Princip funkce německých tankových zaměřovačů řady TZF si vysvětlíme na příkladu zaměřovače TZF.5b/f, který byl užit pro kanóny 7,5 cm KwK 37 L/24 (TZF.5b) a 7,5 cm KwK 40 L/43 (respektive L/48) na středních tancích PzKpfw IV. Zde pro ukázku záměrný kříž zaměřovače TZF.5b z tanku PzKpfw IV Ausf. F1.

Šlo o monokulární teleskopický zaměřovač, který disponoval 2,4x přiblížením a zorným úhlem 25°[14]. Tyto hodnoty byly prakticky shodné pro zaměřovače u tanků PzKpfw II až PzKpfw IV (u tanků PzKpfw II činila hodnota přiblížení 2,5x). Vidíme zde vzdálenostní stupnici po obvodu zaměřovače a centrální stadiametrickou stupnici. Stupnice označená M.G u Pzgr je kalibrována pro protipancéřové střelivo a koaxiální kulomet, stupnice Sprgr je kalibrována na tříštivotrhavé střely. Střed zaměřovače byl se stupnicí spojen tak, že rotace stupnice vzdálenosti uváděla v pohyb i miliradiánovou stupnici. Střelec pak umístil špici prostředního trojúhelníku na cíl a mohl pálit. Jak bylo řečeno, stejný systém byl s rozdíly danými užitou výzbrojí užit u všech německých tanků z období 2. sv. války.

Stadiametrická stupnice střelci umožňovala odhadnout vzdálenost k cíli za pomoci šířky cíle v zaměřovači – přesný postup výpočtu býval uváděn v technickém manuálu k tanku. Zjištěná vzdálenost následně byla zadána pomocí stupnice vzdálenosti po obvodu okuláru zaměřovače tak, aby byla požadovaná hodnota pod špicí vertikálního černého trojúhelníku nahoře.

U těžkého tanku PzKpfw VI Tiger Ausf.E pozdější série, jež byl vybaven monokulárním zaměřovačem TZF.9c[15], je záměrná osnova mírně odlišná než u tanků PzKpfw IV, nicméně technický princip se nemění. Viz zde:

U tohoto zaměřovače se setkáváme se stejnou hodnotou zorného úhlu jako u PzKpfw IV a o 0,1x větším základním přiblížením, nicméně u tohoto tanku měl střelec možnost přepínat mezi dvěma módy přiblížení – 2,5x přiblížením a 5x přiblížením; tato možnost nebyla pro binokulární zaměřovač TZF.9b u Tigerů verze Ausf.H1 dostupná. Při 5x přiblížení se zorné pole zmenšilo na 15°. Stejný systém duálního přiblížení pak byl využit i u zaměřovačů na tanku PzKpfw V Panther (TZF.12 a TZF.12a) a na tanku PzKpfw VI Ausf.B Königstiger (TZF.9d).

Porovnání

Porovnejme nyní funkčnost sovětských a německých zaměřovačů. Obecně vzato, na první pohled působí vyspěleji německé zaměřovače díky jejich otočné stupnici. Faktem ale je, že Sověti se stejným technickým řešením přišli také, a to už u tanku T-28 – viz obrázek optiky T-28 zde:

Tento teleskopický zaměřovač pro nepřímou střelbu disponuje stejnou obvodovou stupnicí jako zaměřovače TZF, kdy se podle nastavení vzdálenosti automaticky posunovala horizontální linka zaměřovače. Stejný princip byl užit i u periskopického zaměřovače PT-1, jehož záměrná osnova je zde a byl užit na lehkém tanku T-70:

Nyní srovnejme zaměřovače TZF.5b/f z tanků PzKpfw IV (verze pro kanón KwK 37 a KwK 40 se lišily pouze odstupňováním vzdálenosti, jinak byly shodné) se zaměřovačem TMFD-7 na tanku T-34/76. Německý zaměřovač má bezesporu výhodu v miliradiánové stupnici. Oba zaměřovače disponují rozdílnými stupnicemi podle druhu střeliva a možností manuálně nastavit požadovanou vzdálenost. TMFD-7 má o 0,1x větší přiblížení, nicméně německý zaměřovač má výraznou výhodu v zorném poli, které je o 9° větší než u sovětského zaměřovače.

Druhé porovnání – zaměřovač řady TŠ (tj. tanky T-34/85 a IS-2 + samohybné dělo SU-100) a zaměřovačů TZF.9b/c na tanku Tiger. Sovětský zaměřovač svůj německý protějšek překonává se svým 4x přiblížením, německý zaměřovač ale opět disponuje výrazně větším zorným polem. Monokulární zaměřovač TZF.9c pak přináší větší maximální přiblížení při jen o jeden stupeň menším zorným polem než zaměřovače TŠ. Zaměřovače řady TŠ již disponovaly miliradiánovou stupnicí také a tato výhoda německé optiky proto byla kompenzována.

Jak bychom tedy shrnuli srovnání sovětských tankových zaměřovačů? Pokud vezmeme v potaz technické parametry a předchozí text, nelze než souhlasit se závěrem Artěma Drabkina a Olega Šeremeta, kteří uvádí, že „...mezi německými a sovětskými zaměřovači ve skutečnosti nebyl rozdíl v poskytovaném množství informací.[16] Nejvýraznější výhodou zde celkově vzato německých zaměřovačů bylo velké zorné pole usnadňující nalezení a zaměření cíle a zlepšující reakční dobu střelce.

Nyní se dostáváme zřejmě k nejvíce skloňované nevýhodě sovětské techniky celkově, a to kvalitě výroby. Nemá cenu jakkoliv popírat, že sovětský průmysl měl s kvalitou dílenského zpracování dlouhodobé problémy – tento fakt je velmi dobře popsán v mnoha odborných publikacích. Nejkritičtější situace pak nastávala během roku 1942, kdy probíhal přesun sovětského průmyslu za Ural, poté ale již měla celková úroveň výrobní kvality vzestupnou tendenci. Pokud toto vztáhneme na problematiku optických zaměřovačů, převládající názor je ten, že sovětské optické zaměřovače byly velmi malé kvality. Autorův názor je ale takový, že laická veřejnost se často při porovnávání sovětských a (nejčastěji) německých zaměřovačů dopouští jednoho omylu, a to generalizace diskuse o střeleckých zaměřovačích na diskusi o pozorovacích zařízení obecně (tj. periskopy a jiné prostředky pro pozorování okolí). Konkrétně u tanků T-34 nelze než konstatovat, že u prvních sérií byla kvalita pozorovacích zařízení vysloveně mizerná – periskopy prvotních sérií tanku dokonce ani neobsahovaly sklo a používaly jen vyleštěné kovové plíšky. Důvodem byla obava, že skleněná zrcadla periskopů by nevydržela vibrace a rázové vlny při střelbě z kanónu či při jízdě terénem. Netřeba dodávat, že výsledný obraz z těchto kovových periskopů byl naprosto nedostačující[17]. V kombinaci s konceptem dvojčlenné věže (tj. velitel musel zároveň plnit úlohu střelce a nemohl se plně soustředit na sledování okolí) a stísněným prostory ve věži výrazně snižovalo výhled z tanku. Toto se ovšem týkalo pouze pozorovacích zařízení, nikoliv střeleckého zaměřovače. Drabkin a Šeremet uvádějí, že kvalita optických zaměřovačů se ostře snížila v roce 1942, kdy došlo k evakuaci optické továrny v Izjumu[18] - dle toho lze usuzovat, že zaměřovače vyrobené před válkou a během roků 1939-1941, tj. v době nezatížené problémy válečné produkce, měly kvalitu přinejmenším dostačující. Nutno ovšem dodat, že kvalita optických zaměřovačů co do „čirosti skel“, či „zkreslení obrazu“ je velmi obtížně měřitelný údaj a to platí jak u sovětské výroby (kde se výrobky často ostře lišily podle toho, jaká továrna je vyráběla), tak i u německých zaměřovačů, kde se často setkáváme s výroky o až mýtické kvalitě optik firmy Zeiss. Nejdůležitějším prostředkem k porovnání proto zůstává funkčnost zaměřovače a jeho celková vyspělost (respektive jak moc střelci zaměřovač „usnadňuje život“).

Přesnost tankových zbraní

Přesuňme se nyní k přesnosti samotných sovětských kanónů. Často je totiž laickou veřejností přeceňován vliv optického zaměřovače na celkovou přesnost – zde třeba připomenout, že sebelepší optický zaměřovač je k ničemu, pokud není připojen k odpovídající zbrani. Otázka tedy zní - jak na tom tedy ve skutečnosti byla přesnost ruských a německých kanónů odstřelování sovětských tanků i na více než 1 kilometr.

Nejprve se podíváme na balistické tabulky sovětských kanónů. Zde je třeba zmínit, že Sověti přesnost svých zbraní určovali velmi specifickým způsobem. Měřena byla horizontální a vertikální odchylka od středu terče, kdy výstupem byl graf zobrazující oblast dopadu všech střel. Přesnost byla následně určena podle velikosti oblasti, kam dopadlo 50% nejpřesnějších střel.

Začněme tedy kanónem F-34 ráže 76,2 mm, jež tvořil výzbroj tanků T-34 model 1941, 1942 a 1943. Podle balistických tabulek[19] tento kanón při střelbě protipancéřovou municí typu BR-350 dosahoval na vzdálenost 600 metrů horizontální a vertikální odchylky 20 cm, tj. z deseti ran byl schopen pět umístit do terče o průměru 20x20 cm. Na vzdálenost 1000 metrů obě odchylky činily 30 cm, na maximální testovanou vzdálenost 3000 m pak kanón s 50% přesností dosahoval horizontální a vertikální odchylky 1 metr. Převedeno do praxe to znamená, že z deseti ran byl kanón F-34 schopen pětkrát zasáhnout terč o rozměrech 1x1 metr. Pokud si tedy nyní uvědomíme, že např. tank PzKpfw IV byl široký 2,88 metru a vysoký 2,68 metru, můžeme s jistotou tvrdit, že na všech uvedených vzdálenostech byl kanón schopen útočit na cíl o velikosti PzKpfw IV s vysokou pravděpodobností zásahu.

Jako druhý příklad nám může posloužit kanón D-25T ráže 122 mm, který tvořil výzbroj tanků série IS, případně samohybných děl ISU-122. Zvláště u tohoto kanónu často převládá názor, že šlo o velmi nepřesnou zbraň. Jak ale vzápětí zjistíme, tento názor je (alespoň dle zkoušek) mylný.

Při pohledu na střeleckou tabulku[20] D-25T vidíme výsledek střelby deseti ranami na vzdálenost 1000 a 1900 metrů. Podle těchto výsledků střelec z kanónu D-25T umístil pět ran do kruhu o průměru 24 cm, zatímco zbytek dopadl do okruhu 80 cm. Znamená to tedy, že při palbě na terč o průměru 80 cm by dosahoval kanón D-25T přesnosti 100%, zatímco u terče o průměru 24 cm by přesnost činila 50%. Na vzdálenost 1900 metrů pak pět nejpřesnějších ran dopadlo do kruhu o poloměru 45 cm, zatímco zbytek byl umístěn v okruhu 120 cm okolo středu terče, tj. při střelbě na terč o průměru 120 cm zde máme 100% přesnost na vzdálenost 1900 metrů). Pro srovnání – kanón 8,8 cm KwK 43 L/71, tvořící výzbroj tanku PzKpfw VI Ausf.B Tiger II, dosahoval podle německého systému měření (tj. střelba na obdélníkový terč o velikosti 2x2,5 m) přesnosti 85%[21]. Kanón D-25T by ale tento terč byl teoreticky schopen zasáhnout v 100% případů - zde stačí porovnat velikosti terčů. Znamená to tedy, že D-25T byl přesnější než legendární KwK 43? To nelze s jistotou tvrdit vzhledem k rozdílům v měřících metodách - Němci např. rozlišovali mezi přesností v boji a přesností v „laboratorních“ podmínkách střelnice. Je ovšem možné říci, že mechanická přesnost D-25T a KwK 43 je přinejmenším velice podobná.

Co se týče houfnice ML-20S ráže 152 mm, kterou byly vyzbrojeny samohybná děla SU-152 a ISU-152, i ta při testech dosahovala překvapivě solidních výsledků[22]. Při střelbě na vzdálenost 1000 metrů dopadlo všech deset střel z deseti do okruhu 96 cm okolo středu terče, z toho 50% nejpřesnějších střel dopadlo do okruhu 32 cm. I zde by tedy podle německé metody měření kanón hypoteticky dosahoval 100% přesnosti na vzdálenost jednoho kilometru.

Nyní je řada na německých kanónech. Jak bylo řečeno, Němci měřili přesnost svých kanónů procentuální hodnotou při střelbě na obdélníkový terč o rozměrech 2x2,5 metru. Pokud si jako příklad vezmeme hodnoty přesnosti pro kanón KwK 36 L/56 na tanku Tiger (vyobrazené např. zde: http://thumbnails110.imagebam.com/37684/dc0a8d376831688.jpg), tak zjistíme, že kanón při testovacích střelbách (tj. první sloupec) dosahoval přesnosti 100% na vzdálenost 100, 500 a 1000 metrů, a na vzdálenost 1500 metrů činila přesnost stále ještě 98%. Při cvičné, praktické střelbě (tj. druhý sloupec), pak přesnost činila 100% na vzdálenost 100 a 500 metrů, 93% na vzdálenost 1000 metrů a 74% na vzdálenost 1500 metrů[23].

Je tedy toto důkaz o závratné přesnosti německých kanónů?

Není. Proč? Přizvěme si na pomoc Thomase Jentze a jeho publikaci Germany’s Tiger Tanks: Tiger I and Tiger II – Combat Tactics. Na straně 9 nalezneme krátký odstavec, ve kterém Jentz uvádí zjištěné hodnoty na pravou míru. Pro pořádek uvádíme překlad celého odstavce: „Tyto tabulky přesnosti střelby jsou založeny na předpokladu, že vzdálenost k cíli byla správně určena a že rozptyl zásahů je soustředěn okolo bodu zacílení. První sloupec udává přesnost získanou při kontrolované testovací střelbě za účelem určení hodnoty rozptylu. Hodnoty v druhém sloupci zahrnují odchylku očekávanou během cvičné střelby, jež je dána rozdílem mezi kanóny, municí a střelci. Tyto tabulky nereflektují pravděpodobnost zásahu cíle v bojových podmínkách. Vzhledem k chybám při odhadu vzdálenosti a mnoha dalším faktorům byla pravděpodobnost prvního zásahu o mnoho nižší než hodnoty v tabulkách. Pokud ale průměrný a dostatečně klidný střelec správně sledoval dráhu trasírky první vypálené střely, mohl následně dosáhnout přesnosti uvedené v druhém sloupci[24].“

Co z toho vyplývá? Přesnost v boji nelze generalizovat na základě tabulek, získaných v nebojových podmínkách při střelbě z kanónů ve skvělém stavu užívajících čistou a nepoškozenou munici. Jak píše Jentz, roli zde hraje mnoho dalších proměnných faktorů – povětrnostní podmínky (počasí, vlhkost, síla a směr větru apod.), stav kanónu, zaměřovače a munice, úroveň výcviku a zkušeností střelce (včetně věcí ovlivňujících výkonnost typu stres, strach, únava apod.), správnost odhadu vzdálenosti a mnoho dalších. Znamená to tedy snad, že sovětské kanóny byly dokonce přesnější než německé? Rovněž ne. Výše uvedená poučka o externích faktorech totiž do písmene platí i pro ruské i jakékoliv jiné střelecké testy.

Shrnutí

Můžeme tedy potvrdit či vyvrátit mýtus o nepřesných sovětských kanónech a primitivních sovětských optikách ve srovnání se smrtelně přesnými německými kanóny? Ano, i ne. Můžeme vyvrátit názor, že sovětské optické zaměřovače byly primitivní, můžeme vyvrátit až mýtickou přesnost německých kanónů. Co se ale sovětských kanónů týče – stejně jako u německých, máme zde pouze data ze střelnice. Můžeme tedy říci, že sovětské kanóny dokázaly za příznivých podmínek dosahovat výborných výsledků, stejně jako německé. Nicméně jak na tom sovětské či německé kanóny byly s přesností v drsných podmínkách tankových bojů na východní frontě, to se již asi nikdy naprosto přesně nedozvíme.

Závěrem nezbývá než dodat, že při jakémkoliv porovnání reálných tanků nelze pouze porovnávat čísla z tabulek. Je třeba rovněž brát v potaz i obrovské množství externích faktorů, z nichž mnohé jednoduše na číslo v tabulce převést nejde.

Zdroje

Citace

[1] Zaloga 1994, str. 38

[2] ibid.

[3] Kopecký, Štěpánek 2007, str. 146

[4] http://www.armchairgeneral.com/rkkaww2/weapons/sign_tanks.htm

[5] Kopecký, Štěpánek 2007, str. 146

[6] http://www.armchairgeneral.com/rkkaww2/weapons/sign_tanks.htm

[7] Tank T-34 – technický popis 1954, str. 26

[8] http://www.armchairgeneral.com/rkkaww2/weapons/sign_tanks.htm

[9] Higgins 2012, str. 67

[10] Higgins 2014, str. 30

[11] Drabkin, Šeremet 2006, str. 37

[12] Zaloga 2012, str. 67

[13] ibid.

[14] https://lh5.googleusercontent.com/-TNQX6mId89U/U6WTwOfR1EI/AAAAAAAAALk/kDuXtgaiHqo/w975-h567-no/opticas.png

[15] ibid.

[16] Drabkin, Šeremet 2006, str. 37

[17] Drabkin, Šeremet 2006, str. 35

[18] ibid.

[19] http://f-picture.net/lfp/s018.radikal.ru/i503/1305/37/113b757a9127.jpg/htm

[20] http://2.bp.blogspot.com/-LIIBiTsbllg/UTAuJeBHaHI/AAAAAAAAADs/r1CLfacPY8w/s320/IS+accuracy.jpg

[21] Jentz 1996, str. 9

[22] http://1.bp.blogspot.com/-X2d420TNu8I/UTA2YEQ5vkI/AAAAAAAAAEI/gm-RASOuOpI/s320/ISU+accuracy.jpg

[23] Jentz 1996, str.9

[24] ibid.

Autor: Jan Kozák | úterý 14.11.2017 21:25 | karma článku: 29.19 | přečteno: 1818x

Další články blogera

Jan Kozák

Torpédoborec Dubrovnik: Pod třemi vlajkami.

Představte si válečnou loď, která během své třinácti let vystřídala tři vlajky, dvakrát prošla refitem a účastnila se poslední větší hladinové akce německé Kriegsmarine. Tím vším původem jugoslávský torpédoborec Dubrovnik prošel.

10.11.2017 v 20:01 | Karma článku: 14.61 | Přečteno: 380 | Diskuse

Jan Kozák

Střípky z historie - třída Tegetthoff

Naše země vzhledem ke své poloze nikdy nevlastnila velké válečné lodě. Za dob c. a k. mocnářství ale pověstné zlaté české ručičky výrazně přispěly ke stavbě třídy Tegetthoff - s trochou nadsázky jediných "našich" bitevních lodí.

8.11.2017 v 10:30 | Karma článku: 14.73 | Přečteno: 323 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Potkan kazišuk

„Víš, Honzo, když měl tehdy Franta ten svůj úlet s tou fuchtlí, tak jsem se na něj hrozně naštvala a řekla si, že mu ty parohy trochu oplatím.“ Maruška si zamíchala kafe, až se šálek zakymácel, a vyslala na mě bojovný pohled.

17.11.2017 v 20:12 | Karma článku: 14.27 | Přečteno: 500 | Diskuse

Jana Slaninová

Počkám, až dopiješ kafe

Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli.

17.11.2017 v 19:10 | Karma článku: 15.20 | Přečteno: 317 | Diskuse

Petr Macháček

Jak co v Číně vypadá a nevypadá, aneb obrázková rychloreportáž Rádia Jerevan

Vážení posluchači, dnes jen páteční rychlá obrázková reportáž o tom, že když něco vidíte, tak to nemusí být to, co vidíte.

17.11.2017 v 17:53 | Karma článku: 17.18 | Přečteno: 636 | Diskuse

Pavel Vrba

S hlubokou úctou, pane Wabi Daňku.

Každý z nás, se s menší či větší potřebou „ukrývá „ ve svém vlastním vesmíru. Ten vesmír je pro někoho vyplněný samotou, pro druhého třeba ve skupině sportovců... nebo trampů. Nemohu o sobě pravdivě říci, že bych byl ten pravý tramp

17.11.2017 v 16:03 | Karma článku: 25.12 | Přečteno: 516 | Diskuse

Marek Valiček

Jinej šmrnc

Středoklucký fashion week vrcholí módníma přehlídkama outfitů zdejších domorodců při ranním nákupu rohlíků a mlíka.

17.11.2017 v 13:57 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 475 | Diskuse
Počet článků 3 Celková karma 19.51 Průměrná čtenost 840

Čerstvě zaměstnaný absolvent FF UPOL, nadšenec do vojenské historie, amatérský spisovatel a člověk, který má bydliště na západě, studoval na severu a pracuje na jihu. Většinou píšu o vojenské technice, vzácně zabloudím do politiky a ještě vzácněji do filozofie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.